Album: “Po stopách předků”

Datum vydání: 1.10.2017

—————————————————————————————

01 Intro 1:28
02 Kostějové 2:47
03 Daarie 3:06
04 Podzemní řeka 3:46
05 Perunův háj 5:19
06 Bojovníci 4:02
07 Poselství 4:52
08 Havran 4:29
09 Bitva u Loděnic 2:57
10 Mlha 3:25
11 Outro 1:08

—————————————————————————————

TEXTY – LYRICS

Kostějové

Až lidé nebudou pravdu chtít znát,
až bude celý svět o moc se rvát,
tou dobou rozepře pohltí zem,
začne se epocha velikých změn.

Dlouhý boj odhalí pravidla her,
kdo stojí v pozadí, udává směr,
proč nejsou potřeba náboženství,
co všechno skrývají za pevnou zdí.

V bájích a povídkách najdeme klíč,
v příbězích kostějů, nesmrtelných,
síla v nich přebývá příliš velká,
jehlice zlomená, okov praská.

Cykly se vymění, život jde dál,
když voda odplaví poslední kal,
vyjdeme do kopců a návrší hor,
svit ohňů ozáří celý obzor.

 

Daarie

Mnoho lidských pokolení,
dávnou pravdu nepozná,
řada velkých odhalení,
v ledu, sněhu, ukrytá.
Severní zem potopena,
pod hladinou zmizel svět,
tisíce let utajena,
vládcům příliš silný jed.

Pročpak tehdy musela být,
krásná země smetena,
chladné vody neprozradí,
na věky je pohřbena.
Boj o pečeť pochopení,
tichá válka trvá dál,
blíží se už rozuzlení,
zákon času přeje nám.

Refrén:
Chtěl bys pochopit, jak věci se mají,
chtěl bys dokázat, že pravdu užznáš,
chtěl bys bojovat, tak bij se, kde stojíš,
chtěl bys zvítězit, už nejsi v tom sám.

 

Podzemní řeka

Ztrácí se ve skalách, do hlubin vtéká,
až se zas objeví, už je z ní řeka.
Bývala malá a teď je velká,
pod zemí nabrala moudrosti světa.

Jen tma a chlad ji v ceste vítá,
v lesích kde vyvěrá, bývala bitva.
Na hvězdy nevidí, dělí je země,
je totiž v podsvětí a to je temné.

REF:
Pád – do říše Velese voda tě odnese,
třást – se strachem bez dechu nehledáš útěchu,
sám – v hlubinách bez času zůstáváš v úžasu,
hnán – že světlo na dosah kousíček před sebou máš.

Zdá se být ztracená, je to jen klam,
ona zas vyvěrá, jen o kus dál.
Dlouhý boj se skálou, vyhrála časem,
na svět se dostala pod jiným jménem.

Neboj se člověče, nic není marné,
i voda ztracená své světlo najde.
Odraz se ode dna, ke slunci vzhlédni,
takhle svět funguje, ode dne ke dni.

 

Perunův háj

V temných hvozdech vihorlatských hor,
pramení bystřina posvátná,
do cesty staví se kámen a strom,
v půlce ji roztíná.

Břehy potoků lemující les,
chránila znamení runová,
do země je vyryl pohanský žrec,
proti všem silám zla.

REF:
Perunův háj, byl dubový les,
triglav tam stál, uprostřed cest,
z ohňů šla zář, nad stromy dým,
poslední háj, s tajemstvím.

Lidé z vesnic a nedalekých měst,
chodili do těch míst bez křížů,
zde se jim otvíral tajemný svět,
mystických zážitků.

Jednou v noci zaslechli pár vět,
že voda přestane z kopců téct,
až se tak stane pak po mnoho let,
útrapy budou nést.

Dávný příběh nabral závěrečný spád,
na louku zas lidé přichází,
potoky mají teď původní hráz,
myšlenky zesílí.

S naším věkem přišel velký zlom,
moudrost se mezi nás navrátí,
až oheň zaplane, zaduní hrom,
temnotu prozáří!

 

Bojovníci

Sláva našim bojovníkům,
sláva velkým válečníkům,
nepřátele jsme pobili,
vítězství jsme oslavili.

Sláva našim bojovníkům,
sláva velkým válečníkům,
tvrdý úder nepříteli,
naše meče zarazili.

Zpívej s námi až do rána,
zvítězila síla práva,
rozum v boji, jedna síla,
chazarský roj rozprášila,

Těžké dny jsou zažehnány,
meče svítí pod hvězdami,
začíná tu slavnostní rej,
kdo vyhrává tomu je hej.

Sláva našim bojovníkům,
sláva velkým válečníkům…

 

Poselství

Na pozvání Rastislava, z Byzanc přišli „bratři“,
přinesli nám písmo svaté, .. poselství smrti.
Zákoníkem zakázali, uctívat staré bohy,
trestem bylo propadnutí, všeho jejich církvi.

REF:
Pro jedny jsou katy, pro druhé jsou svatí,
avšak život obyčejnýv krev a prach obrací.

Ti kdož jim pak pomáhali, na majetcích bohatli,
cizím pánům sloužit chtěli a vlastní moudra zavrhli.
Jedny štvali proti druhým, všechno dobréničili,
za pár drobných nechápajíc, sami sebe prodali.

Vesnic stovky vypálených, i matky s dětmi pobity,
to jen proto, že pohanských, tradic svých se nevzdaly.
Světiliště předků dávných, zadušeny kostely,
pohřbené tak na staletí, klatbou „mocných“ zamčeny.

 

Havran

Dal mi bůh Svantovit do vínku údělem,
po ránu odletět od jeho ramen ven,
světem se protloukat, skrývat se ve stínu,
přede mnou člověče, neskryješ svou vinu.

Večer se navracím na jeho ramena,
k uchu se přikloním pravda je vyřčena,
černý hav ladí mě na notu pohřební,
oči ti vyklovu pohybem touzebnym.

REF:
Být myšlenkou co světem letí,
být pamětí, celych staletí,
je prokletí, co na měleží,
jsem bonzak, šmírák, strach co život střeží.

Životem v ústraní, se smrtí ve tváři,
samota tíživá, světem mě provází,
nevnímam bolesti, nevnímam pocity,
proč nesmím vyletět, ze svojí ulity.

Role má tíživá, dělá šrám na duši,
jak se z ní vymanit, to vážně netuším,
na mě teď každý se dívá jen přes prsty,
nechce nic povědět o mojí moudrosti.

Chci střemhlav se vrhnout na tvrdou zemi,
tam na čáry ležet, na chvíli nebýt,
pak mrtvou a živou pak pak podej mi vodu,
kde ji máš hledat ti říkám, když zobákem klovu.

 

Bitva u Loděnic

Známý příběh pánů Přemyslovců,
černá místa stále ukrývá,
vzestup moci dávných temných kultů,
brány otvírá.

Dlouhá bitva v polích u Loděnic,
hořký pocit v srdci nechává,
píseň smrti nářek zmírajících,
krajem se rozléhá.

Smírčí kámen dodnes připomíná,
marnost krutých bojů zbytečných,
každý spor pak obraz vyvolává,
vesnic hořících.

Pýcha knížat zdá se poražená,
lev s orlicí souboj hanebný,
místo aby vládla v rodě shoda,
spolu soupeří.

 

Mlha

Tam, kam se podíváš, zrádná je mlha bílá,
nástrahy nevnímáš, pěšinou kráčíš dál.
Když soumrak podzimní, svá křídla rozevírá,
máš přání poslední, tajemný příběh znát.

Stín v zádech v nesnázích, poutníka strachem vítá,
dál oběť provází, šílenství začíná.
Ke křížku přicházíš, tvá chvíle, ruce pálí,
nad svícen zavěsíš, obereg slovanský.

REF:
Temný kříž padá, k zemi se kácí,
když kletba dávná, sílu svou ztrácí.
Před tebou jasná, postava září
a slova moudrá, paměť jí vrací.

Komentáře

Powered by Facebook Comments