V temných hvozdech vihorlatských hor,
pramení bystřina posvátná,
do cesty staví se kámen a strom,
v půlce ji roztíná.

Břehy potoků lemující les,
chránila znamení runová,
do země je vyryl pohanský žrec,
proti všem silám zla.

REF:
Perunův háj, byl dubový les,
triglav tam stál, uprostřed cest,
z ohňůšla zář, nad stromy dým,
poslední háj, s tajemstvím.

Lidé z vesnic a nedalekých měst,
chodili do těch míst bez křížů,
zde se jim otvíral tajemný svět,
mystických zážitků.

Jednou v noci zaslechli pár vět,
že voda přestane z kopců téct,
až se tak stane pak po mnoho let,
útrapy budou nést.

Dávný příběh nabral závěrečný spád,
na louku zas lidé přichází,
potoky mají teď původní hráz,
myšlenky zesílí.

S naším věkem přišel velký zlom,
moudrost se mezi nás navrátí,
až oheň zaplane, zaduní hrom,
temnotu prozáří!