Loděnice před 835 lety

51659923_354147525174037_78075637788573696_o
Dnes je tomu 835 let kdy ze svých nočních táborů za ranních hodin zvedly armády Čech a Moravy a utkaly se proti sobě na rozlehlých polích nedaleko dnešní malebné obce Loděnice na Pohořelicku.

https://www.youtube.com/watch?v=sWsQWZ6-Xcw

Ve středověku byl v přemyslovských rodech uplatňován tzv. seniorát neboli stařešnický řád. To znamenalo, že při uplatňování nároku na trůn rozhodovalo to, kdo je v rodě nejstarší. Rod mohl být velmi rozvětvený. A tak jednou vám vládl otec, pak váš strýc nebo vzdálený strýc a následně třeba váš starší bratranec a cesta k nástupnictví než k vám došla, mohla být velmi dlouhá, pokud vůbec došla. Mezi Přemyslovci vznikaly časté sváry, války, otravy, oslepování, vraždění nebo třeba vykleštění a to jen kvůli tomu, aby se určitý Přemyslovec mohl chopit trůnu. V této době byl běžný trh s otroky a to i vlastní krve. Také občas vypomáhal například císař Svaté říše římské, samozřejmě za určitých podmínek.

Zvláště nevlídné bylo období konce 12. století, po smrti Vladislava II., druhého českého krále a po více než třiceti let klidu. Na trůn nastoupil jeho nejstarší syn Bedřich I.. Bedřich měl problém se svými příbuznými o udržení se na trůně. Po roce ho vyhnal nejstarší Přemyslovec Soběslav II.. Po pěti letech se opět vystřídali na trůně. Bedřich vytáhl s vojskem proti Soběslavovi a utkali se roku 1179 u Loděnice u Berouna, kde byl Bedřich poražen, ale posléze se spojil s moravským údělným knížetem Konrádem II. Otou a Soběslava porazili. Od té doby byl Bedřich znovu na trůně. Léta běžela a Konrád II. Ota získával na Moravě čím dál větší moc, spojil všechny tři moravské úděly v jeden. Roku 1182 byla česká šlechta opět nespokojená s Bedřichem a Konráda II. Otu zvolila českým knížetem a povolala ho do Prahy. Bedřich uprchl k císaři Fridrichu Barbarosovi, kterého uprosil aby mu vrátili trůn. Proto císař Konráda z funkce odvolal a dosadil zpět Bedřicha. Konrádovi na oplátku dal v léno Moravu, ne jako údělné knížectví, ale markrabství nezávislé na Praze. Tento fakt se posléze přestal líbit Beřichovi, a proto vyslal na Moravu vojsko vedené v čele s nevlastním bratrem Přemyslem Otakarem I. na trestnou výpravu.

Poprvé poplenili Češi Znojemsko a Bítovsko a bez boje odtáli zpět. Po druhé se jim postavil Konrád II. Ota na staré obchodní cestě u vesničky Loděnice na Pohořelicku. Češi přitáhli směrem od Ivančic, kde byli v údolí řeky Jihlavy utábořeni. Konrád na ně čekal směrem od Znojma s méně početným vojskem. A tak dne 10. prosince 1185 mohla v polích u Loděnic vypuknout nejkrvavější bitva mezi Čechy a Moraváky. Bitva trvala celý den, řinčení zbraní bylo dle tehdejšího svědectví slyšet až v 6 kilometrů vzdálených Kounicích. Účastnila se jí jízda, pěchota i lučišníci. Tyto události zaznamenal český kronikář Jarloch. Ten poznamenal např. že liščí kabátec Viléma z Kounic, který stál na Konrádově straně byl rozsekán na více než tisíc kousků. Dále poznamenal, že mrtvých bylo toliko, že až po dvaceti jich bylo házeno do hrobů.

Samotná bitva však na politické scéně nic nevyřešila, protože skončila vyčerpáním obou stran. Jelikož Češi psali historii, uvedli, že vyhráli. Nicméně obě armády byli tak zdecimované, že musely odtáhnou a tak se Češi zase museli vrátit. Následujícího roku se Konrád udobřil s Bedřichem, protože si uvědomil, že rozdělení země dává akorát větší moc císaři. Za tři roky se stejně po Bedřichovi stal i on Českým knížetem. Od té doby se Morava titulovala markrabství a to jí vydželo až do roku 1918.

Na obraze jsou zachyceny obě armády. Vlevo v čele s Přemyslem česká a vpravo v čele s Konrádem moravská. V té době mohl Přemysl užívat ve znaku jednoocasého lva a tak jsou obě armády viditelně rozděleny. Výjev zachycuje vyjednávání před bitvou. Konrád pozvedá meč a vzkazuje Čechům, aby odtáhli z jeho země. Zbytek si můžete domyslet.

 

ZDROJ:  https://www.facebook.com/VojtilustheART/posts/354147965173993

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..